Z královédvorského gymnázia na Moravu

V Moravském kartografickém centru zhlédli největší expozici map a zeměměřičství v České republice. 

O osudech Romů v minulém století se více dozvěděli v tzv. Cikánském táboře v Hodoníně u Kunštátu, který za 2. světové války fungoval jako kárný pracovní a sběrný tábor, z něhož byli Romové dále transportováni do Osvětimi. 

Krátká zastávka v Novém Městě na Moravě připomněla, že toto město patří k významným sportovním střediskům. 

Na programu dne byla i památka ze seznamu UNESCO – Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Závěrem exkurze se u Žižkovy mohyly zavzpomínalo na slavného českého vojevůdce.

Mgr. Petra Weymanová

A co prožitky studentstva?

Po měsíci prezenční výuky se učitelé rozhodli nás, maturanty, nechat trochu oddechnout a vytáhli nás na exkurzi. I přes marnou snahu udržet účastníky po cestě v bdělém stavu všechny nástup v 7:15 příliš vyčerpal, a tak cesta autobusem do Velkých Opatovic proběhla ve většině případů na bázi snění.

První z mnoha zajímavých zastávek byla v kartografickém muzeu, kde jsme zažili plno vzrušujících momentů, když jsme se podrobili podrobné a velice poutavé přednášce o mapách. Věděli jste například, že je rozdíl mezi historickou a starou mapou? My také ne. S těžkým srdcem jsme opustili muzeum kartografie a naskákali do autobusu, který nás měl zavést k naší další destinaci.

V Hodoníně u Kunštátu na nás čekal méně veselý, ale neméně zajímavý zážitek. Původně nápravný tábor, který měl „léčit“ prací, byl roku 1943 Němci přestavěn na Pracovní tábor pro romské obyvatelstvo, odkud byli později transportováni do Osvětimi.

Z ponuré atmosféry jsme se poměrně rádi vrátili zpět do autobusu a vyrazili do Nového Města na Moravě, kde někteří z nás krátký rozchod využili k návštěvě kostela svaté Kunhuty a jiní k návštěvě kebab housu.

Finální zastávkou dne měl být kostel na Zelené hoře zasvěcený sv. Janu Nepomuckému, který si svým jedinečným půdorysem ve tvaru hvězdy vysloužil místo v seznamu UNESCO. Dozvěděli jsme se, že při výběru památek do UNESCA jde především o jedinečnost, neboť toto stále ještě rekonstruované poutní místo se od ostatních dokonale okulibých památek značně liší.

Ale opravdu finální zastávkou dne byla Žižkova mohyla, u které exkurzi završil pan učitel Neumann svým důrazným proslovem. Náš poslední návrat do autobusu byl tentokrát poháněn vidinou domova a my, obtěžkáni nově získanými znalostmi, zaklesli do sedaček.

Rádi bychom za třídy 6.C a 4.A poděkovali učitelům: paní Hofmanové, paní Weymanové a panu Neumannovi, za uspořádání této vzdělávací a zároveň zážitkové aktivity.


Nela Křivánková a Tereza Janská (6.C)