Z Klubu NATURA k ocenění Česká hlava: Matouš Vobořil má českou nobelovku

A jak Matouš Vobořil popisuje svou cestu k tomuto prestižnímu ocenění?
"Zájem o studium biologie a později imunologie se u mě projevil již na základní, potažmo na střední škole. Za hlavní motor považuji to, že mě moji rodiče přihlásili do Klubu NATURA, který sídlí na Gymnáziu Dvůr Králové nad Labem

 a kde jsem pod vedením paní doktorky Jany Dobrorukové pochopil, že studium přírody mě nesmírně fascinuje a chci se jím nadále zabývat. Moje nadšení pro vědu a studium imunitního systému se ovšem zrodilo na středoškolských předmětových soutěžích, a to hlavně na biologické olympiádě. Tam jsem se potkal se svým pozdějším vysokoškolským profesorem Janem Černým, který mi poprvé ukázal, že se toho ve světě vědy daleko více „neví, než ví“. Tento fakt mě po celou dobu studia motivoval k tomu, abych i já sám něco málo z „vědeckého neví“ odebral.
Během magisterského studia jsem se dostal do laboratoře Dominika Fillipa na Ústavu molekulární genetiky AV ČR, kde jsem se začal věnovat studiu brzlíku. Orgánu, který hraje nesmírně důležitou roli ve vývoji bílých krvinek a v ochraně našeho těla před vznikem autoimunitních onemocnění. Funkci brzlíku si můžeme představit jako jakousi školu, ve které se naše bílé krvinky učí reagovat proti cizorodým a nebezpečným složkám, a zároveň nereagovat proti vlastnímu tělu.
Za výzkum těchto procesů mi byla tento rok udělena cena Česká hlava Doctorandus za přírodní vědy. Konkrétně se nám podařilo ukázat, že v brzlíku jsou buňky, které jsou zodpovědné za ochranu těla před autoimunitním onemocnění. Tyto buňky mají na svém povrchu molekuly, které dokáží rozpoznat viry a bakterie a jejich poškození vede ke zvýšené náchylnosti k rozvoji autoimunitních onemocnění, jako je cukrovka prvního typu. Výzkum tedy naznačuje, že bakterie či viry mohou být vlastně naši „přátelé“ a mohou nás dokonce za určitých okolností chránit.
Při přebírání ocenění v Národním muzeu jsem si také uvědomil, že za celou touto vědeckou prací stojí nejen lidé, kteří mi s ní přímo pomáhali, ale také ti, které jsem zmiňoval výše a kteří na ní mají nemalý podíl. Já osobně si ceny vážím hlavně proto, že mi umožnila komunikovat práci celého vědeckého týmu s širokou veřejností a že mi přináší nemalou porci motivace do dalšího vědeckého bádání," sdělil Mgr. Matouš Vobořil, Ph.D.