REGIONY | Obce | MÍSTNÍ STRÁNKY | Firmy | Restaurace | Ubytování |
Jos. M. Král uvádí, že Chotěborky patří mezi nejstarší vesnice v Čechách, neboť „r.113př.Kr. mezi Chotěborkami a Dubencem Cymbrové od Bojů poraženi byli“. A.K. Viták v dějinách Dvora Králové n.L. cituje Claudia Ptolemaie a Cornelia Tacita, že „Mezi Chotěborkami a Dubencem se odehrála bitva Cymbrů a Teutonů s Korkonty a pak se tu usadili Slované“. Za doby římské sestavil Ptolemaios první mapu Evropy (2.stol.), avšak výklady míst nejsou dosud jednotné a jsou pod vlivem směrů romantismu. I když tedy tuto bitvu nepotvrzuje dosud žádný hmotný nález, přece je to hodno zaznamenání, budoucnost jistě pravdu upřesní. Sbírky nástrojů a vykopávky Bienera z Bienenbergu se ztratily. Četné historické nálezy i jména polních tratí ukazují k praslovanskému osídlení a poloha Chotěborek s kostelem sama ukazuje, že to bylo sídlo staré, druhdy snad i zpevněné! Na Chotěborkách bylo také objeveno pohřebiště z doby hradištní (11. – 12.století) bez milodarů. Hroby kostrové ukazují na vliv křesťanství. Existence těchto hrobů potvrzuje věrohodnost zprávy, že fara a tedy i kostel existovaly už ve 12. a 13. století.
Chotěborky patřily odedávna k panství Hoříněves, to je rodiště Václava Hanky, objevitele Rukopisu královédvorského, básníka, filologa a obrozeneckého slavisty.
Nejdůležitější památkou Chotěborek je kostel Nanebevzetí Panny Marie. Je nejstarším svědkem minulosti, stojí na místě vyhořelého dřevěného kostelíka. Zpráva o kamenném kostele pochází od opata kláštera opatovského, přítele Karla IV. Jižní gotický portál pochází z 1.poloviny 14.století a je dosud zachovalý, prošel mnoha změnami, za husitských válek byl vyloupen a vypálen a znovu opravován. Nese všechny osudy našich předků – vpád Braniborů roku 1270, války husitské, vpád Švédů – třicetiletá válka a válku roku 1866 – 5 úmrtí na choleru pochovaných na místním hřbitově, který je součástí. Tento kostel je vystavěn ve slohu gotickém, později zbarokizován, je to orientovaná jednolodní stavba s kněžištěm, odkloněným od osy lodi na jih, kde je i sakristie. Před západním průčelím je předsíň, stavba má kamenný sokl, lunetová okna s plochými šambranami a břidlovou valbu. Uprostřed nad lodí se nachází sanktusník s cibulí, lucernou a bání. Krytina bývala a zůstala šindelová (obnovena v roce 2000). Do lodi na jihu je umístěn kamenný hrotitý gotický portál, ostění je ze tří oblých prutů z 1.poloviny 14.století. Nad ním se nachází znak pánů Rýzmburků. Ti měli v modrém štítě zlatý třmen, krydla modrá a zlatá, klenotu paví kytli se zlatým třmenem. Erb patřil Aleši z Rýzmburka, který spolu s Vojkem ze Vřešťova založili roku 1348 nový oltář a kaplanství při zdejším kostele. Hlavní oltář – architektura sloupová, trojkřídlá s obrazy. Hlavní oltář v nynější podobě je z roku 1876 (za 1700 zlatých), obraz Nanebevzetí Panny Marie je z doby kolem roku 1700 a v roce 1876 byl opraven (autor neznámý). Na stěnách kněžiště jsou polychromované dřevěné sochy svatého Rocha a svatého Jana Křtitele, z poloviny 18.století. Křtitelnice je kamenná, víko dřevěné se skupinou křtu Krista Pána z roku 1700. V roce 1876 byl také postaven postranní oltář svatého Josefa (800 zlatých), další ozdobou kostela jsou obrazy svatého Josefa a svaté Anny (autor neznámý, pocházejí z Mnichova za 300 zlatých), ze stejné doby pochází obrazy křížové cesty. Kazatelna byla postavena v roce 1880 (za 500 zlatých), zdobí ji obraz svatého Jana Křtitele od Křesťanské akademie z Prahy (46 zlatých). Sochu Panny Marie Lurdské daroval roku 1900 pan Antonín Prokeš (tvůrcem sochy je Rifesser ze Sankt Ubrich). Barokové lavice pochází z 1.poloviny 18.století a jsou stále dobře udržované. Majetku kostela je též obraz svatého Jana Nepomuckého od Petra Brandla. Chrámová kruchta leží na dvou toskánských sloupech, varhany, které se na kruchtě nacházejí jsou neurčitého stáří.
Důležitou dominantou před vstupem do kostela je dřevěná gotická zvonice, v přízemí osmiboký prkenný hranol přechází strmým pultem ve čtyřboké patro, kryté vysokým šindelovým stanem. Na zvonici, pečlivě udržované, která zvyšuje malebný vzhled Chotěborek, byla často malována známými malíři (mistr Choděra ji maloval pro ministerstvo zahraničí), jsou dosud zavěšeny tyto zvony:
1. Vysoký 85cm, průměr 107cm, na plášti kartuš s reliéfem svatého Jiří, ubíjejícího draka, dole v reliéfu tři třešně. Na horním obvodu se nachází dvouřádkový nápis: „Tento zvon ke cti chvále Pánu Bohu a lidem dobrým leta 1576 slyt a udielan jest skrz Adama zvonaře Taraby v městě Hradcy na schvaleni na Chotieborky.“
2. Zvon menší je umíráček, darovaný od manželů Holanových z Hustířan v červenci 1928. Nejstarší a největší zvon, vysoký 88cm a průměr 115cm z roku 1548 s Madonnou v reliéfu a další dva zvony z roku 1555 a 1618 byly zrekvírovány za válek.
Další důležitou památkou je barokní kamenný portál v obvodní zdi hřbitova, který má nad vchodem na hřbitov polychromovaný reliéf Nanebevzetí Panny Marie z roku 1740.
Hřbitovu nestačila původní rozloha, a proto byl rozšířen v roce 1892. Jako první zde byl pohřben Adam Kopecký ze statku ve Vilanticích. Zeď hřbitova je z opuky, v ještě původní zdi na jižní straně jsou použity staré náhrobníky. Těchto náhrobních desek se ve zdi nachází 11 kusů, většinou se znaky majitelů hradu Vřešťova a Kordulů ze Sloupna, kteří zde byli pohřbeni. Nejstarší deska je z roku 1546, jedna z desek zůstala dosud v kostele pod kůrem, tato deska je nejvíc zachovalá, je na ní napsáno „Váczlav Kordule ze Sloupna rok 1559“, další text je nečitelný, v reliéfu je však znatelná mužská postava, bohužel ale později osekaná do úrovně podlahy. Náhrobník nebyl vyzdvižen, protože na něm částečně stojí nosný sloup kruchty (to znamená, že roku 1559 kostel ještě kruchtu neměl), náhrobník měří 133cm x 210cm. Desky venku trpí vlivem větru a deště, takže jsou již těžko čitelné, ve zdi je též deska se šesticípou hvězdou, tyto desky tvořily původně zahrádku kolem sloupu svatého Jana Nepomuckého.
V jihovýchodní části hřbitovní zdi se nalézá 11 náhrobníků, většinou se znaky majitelů hradu Vřešťova, Kordulů ze Sloupna, kteří byli pohřbíváni ve zdejším kostele. Nejstarší je z roku 1546. Jedna deska zůstala dosud v kostele pod kůrem. Ve vřešťovském kostele byli Kordulové pohřbíváni teprve od roku 1612 (podle vilantické kroniky) nebo 1618 (podle vřešťovské kroniky). Když se v pozdějších letech kostel opravoval, náhrobníky byly vyzdviženy do hřbitovní zdi. Trpí však vlivem povětrnosti, takže se některé nápisy už velmi těžko přečtou.
1. 115cm vys., 80cm šir.: Znak Kordulů ze Sloupna (plechovnice). Nápis: „Leta Paně 1546 v neděli masopustní zemřel jest urozený …… syn pana Purkarta Kordule ze Sloupna a jest tuto pochován. Proste zaň Pana Boha.“ (kurentem – asi dítě neznámého jména).
2. 170cm vys., 90cm šir.: V ploše desky rytý znak Kordulů ze Sloupna. Nápis: „Leta Páně tisícíhopětistého XXXXVIII 1548 v sobotu první v postě umřel jest urozený a statečný rytíř pan Purkart Kordule ze Sloupna a na Vřešťově a tuto jest pochován. Proste zaň Pána Boha.“
3. 135cm vys., 78cm šir.: jako u č.1. Nápis: „Leta Panie 1548 v sobotu první v postě……… syn pana (asi Jindřich) Purkarta Kordule a tuto jest pochován.“
4. 115cm vys., 90cm šir.: rozvržení jako výše. Nápis: „ Leta Panie 1549 ve středu před nedělí křížovou umřel ……Kordule ze Sloupna…… Purkarta a tuto jest pochován.“ (asi dítě neznámého jména)
5. 195cm vys., 90cm šir.: V pravoúhlém výklenku znak Kordulovský. Nápis: „Leta 1555 urozená paní Mandalena z Kostelce… pana Purkarta Kordule… Pan Buhrač milostiv bejti věčně“.
6. 160cm vys., 75cm šir.: V reliéfu znak Kordulovský. Nápis: „Leta Panie 1592 ve čtvrtek na Štědrý den dokonala život svůj urozená paní Salomena Kordulova…… pochovaná jest. Pán Bůh rač duši její milosti bejti.“ (Manželka urozeného p. Jindřicha mladšího Kordule ze Sloupna a na Vřešťově, jeho Milosti císaře římského Truksasa.)
7. 110cm vys., 83cm šir.: V reliéfu dole v arkádě znak. Legenda kolem a nad znakem: „Leta Páně 1569 v pondělí před svaty L V C Z … Wienek Kordule ze sloupna a na Vřešťově. Pán Bůh rač duši jeho milostiv býti.
8. 110cm vys., 83cm šir.: V reliéfu dole znak Kordulovský. Nahoře a kolem: „……svých…… st. Rytíř pan…… arší Kordule ze Sloupna a na Vř…. Jeho Milosti císaře římského T…. a pochován jest W C H A ….
9. 135cm vys., 85cm šir.: Dole zbytky znaku. A Albrechta Kordule ze Sloupna a na….. Anna Kordulova z Naštinovsi (NASSTINCEWSY) a na….
10. 120cm vys., 70cm šir.: V ploše rytý znak Dobřenských, legenda nečitelná.
11. 90cm vys., 78cm šir.: Nečitelný.
12. – 13. Další 2 desky se rovněž nedají blíže určit. Ve zdi je též deska se šesticípou hvězdou. Takové desky tvořily původně zahrádku kolem sloupu sv. Jana Nepomuckého. V kostele dosu na původním místě pod kruchtou.
14.leží deska: Váczlav Kordule ze Sloupna z roku 1559, další text je nečitelný. V reliéfu mužská postava, bohužel ale později osekaná do úrovně podlahy, která je na levé straně ještě původní, stará cihlová. – Dole znak kordulovský. Náhrobník nebyl vyzdvižen, protože na něm částečně stojí nosný sloup od kruchty. To znamenalo, že r.1559 kostel ještě kruchtu neměl. Náhrobník je ze všech největší: 133x210cm. Vysvětlení: tento Václav Kordule měl tři ženy: Elišku z Dražovic, Marjanu z Biskupic a Anežku ze Smiřic.
Uprostřed návsi stojí sloup svatého Jana Nepomuckého, na nízkém soklu trojboký podstavec s volutovými pilastry, na něm obelisk s polychromovanou postavou světce. Pochází pravděpodobně z roku 1730 buď od Matyáše Brauna, nebo z jeho dílny, která pro Šporky pracovala. Původně kolem tohoto sloupu byla kamenná zahrádka se šporkovskými hvězdami.
Na hřbitově proti jižnímu gotickému portálu kostela stál u hrobu Marie Volfové velmi starý, hrubě tesaný, kamenný a omšelý kříž. Podobné kříže se v okolí vyskytují, někdy se jim říká „cyrilometodějské“, prý na památku hlásání křesťanství, není to však pravda. Pocházejí z doby středověku, nebo i pozdější. Zaslouží si však pro své stáří pozornost, ať už měli poslání jakékoliv.
Rodný dům Františka Xavera Duška má číslo popisné 3 a je kulturní památkou – původně stála levá část statku dřevěná, opatřená prvním patrem, které bylo zrušeno, naproti byly chlévy. Základ byl kamenný a na něm byl položen tzv.prates pro další roubení. Přízemek obsahoval dva špýchary, do patra se stoupalo po schodišti zvenčí. Kolem prvního patra byla dřevěná pavlač, spočívající na stropních trámech od přízemku. V patře byla síň a světnice. Ta byla opatřena čtyřmi okny: jedno na sever, jedno na jih, dvě na západ. Pavlač byla kryta stropem, spočívajícím na trámech, tvořící základ krovu. V síni byl ve stropě otvor na půdu, kam se stoupalo po žebříku. Na půdě se ukládal jen len. Střecha byla došková, okraje kryté šindelem. Na dvoře stála krytá roubená studně na rumpál, 16 loket hluboká.
Napsala: A. Růžičková
V malebném koutku Čech v podkrkonošském kraji,
kam nepronikne města šumný ruch,
kde jenom lesy věčnou píseň hrají
a z hlubin vesmíru v klid svatý hledí bůh,
kde příroda se nejlužněji halí
v náruči boží tiše spočívá
tam na kopečku kostel stojí malý,
kam zbožný lid se modlit chodívá.
Stojí tak velebně v úpatí horských stínů
se zrakem zasněným, do dáli hledící.
Pokrytí šindelem, uprostřed hrobů klínů,
s kamenným portálem, dřevěnou zvonicí.
Již věky dlouhé v kraj žehná zlatý kříž,
již celá staletí tu stojí na stráži
a pevně třímá dál těch dlouhých věků tíž,
i když jej vítr rve a deště naráží.
Však domov milený Bůh sluncem prosvětí
a zvonů slavný chór modlí se krajinou.
Jejich zpěv k Orlickým horách ať doletí,
i krkonošský sbor ať je jím ozvěnou.
V koruně lípy staleté klid spřádá svoje báje
i práci zpívají svůj hymnus vesele.
Větřík si s listím na honičku hraji,
jinak tam svatý klid, jako v tom kostele.
I faru, škola, hrstka stavení
do zahrad vklíněná se tulí k sobě úže.
Na drahý koutek ten vzpomínky duši zavoní,
když v zimě padá sníh – v létě když kvetou růže.
A v podvečer, když slunko v purpurové lože hlavu sklání,
stříbrný zvonu hlas na věži omšelé
šepotá do šera, zašumí po pláni –
jak by v můj rodný kraj slétali andělé.
Napsala: M. Rindtová (Zemková)
Až jednou sestárne mé srdce tak,
že bude toužit po smrti tak jako kdysi po životě
až se mým očím bude stmívat v tomto světě
a láska přísně soudící až bude chtít už spát
až budu opuštěna všemi,
jimž patřila má náruč, sny i bdění
až s čela mého smyje viny svaté znamení
a budu jen jak jméno vryté v kameni
o hrstku milých knih se pozůstalí rozdělí –
pak rozpomeň se na mne, Bože, toho jitra
ať k patě Tvého kříže složit smím svou tvář
a odpočinu věčně Slavnou Nedělí ...
Mé modlitby a sny, svědkové mého nitra
ať na věky jsou se mnou jako stráž.
Farní kronika Chotěborek
Místní kronika Vilantic
Kronika Velkého Vřešťova
Václav Jan Sýkora: Fr. X. Dušek
A. K. Viták: Dějiny Dvora Králové n.L.
Bedř. Golombek: R, Těsnohlídek
Marie Rindtová-Zemková: Malá historie malé osady ve Východočeském kraji
Vypracovala: Romana Jarošová
zdroj: web obce
foto a video: ZvičinaTV 2016
Vaše komentáře |